Správná podprsenka

Jelikož nejsem majitelkou dvou lentilek pod kobercem, je pro mě tato věc dost důležitá. Taky jsem hodně let nosila špatné prádlo - to proto, že jsem chodila (asi) do špatných obchodů. Aspoň pro mě, jako pro majitelku většího hrudníku.
Je to jako diskriminace, kdybych mohla mít malinká prsa, mohu nakoupit všude a levně. Ale to prostě nejde.


Pamatuji si to jako dnes, sháněla jsem prádlo pod šaty na kamarádky svatbu. A pak jsem vstoupila do toho slavného - drahého obchodu, který byl pořád v televizi, ve kterém pracuje ta svérázná zrzavá paní. A bylo vymalováno. Z 80D jsem odešla se dvěma 75F, o pár korun lehčí, ale s úžasným pocitem. Poté jsem se tam několikrát vrátila, dokonce jsem tam dotáhla sestru, která si naopak hodlala koupit podprsenku s "prsama".  Někdo je tam udivený z přístupu, ale já to mám ráda, pokecat si, prodavačky jsou tam vždy milé i když za vámi stojí fronta. O to zděšenější pak jsem v jiných obchodech, kde mi při požadavku mé velikosti prodavačka řekne "tak nemáte, pojďte si přece jen zkusit to Déčko". Nejdu. Uuž nikdy tohle neudělám.

Proč o tom píšu? Už to mám poslední dobou tak nějak v oku, takže vidím, kdo má správné prádlo a kdo ne. Výrazně se to odrazí na celkové postavě, držení těla. Není to česká specialita, ale světová. Hlavně u mladých holek a korpulentnějších dam. ale i ostatních. Buď mají prsa u kolen, u krku, nebo dvojité prso..

Chápu, teď budete tvrdit, že ta Vaše je ta pravá (jako jsem se již několikrát pohádala jak živě, tak na diskuzích) a nebo že nemáte peníze na drahou podprsenku. Tak schválně, za kolik máte krém, kosmetiku? Za kolik máte boty, kabát, kabelku? Zkuste se schválně změřit a vepsat své míry například ZDE. Sedí to? Gratuluji! Nesedí? Hlavně velikost košíčků? No tak je na čase s tím něco udělat.
Zde jsou i nějaká videa anglicky a takové profláklé česky.
Moc osobně nedoporučuji objednávat přes net, pokud si nejste jistí, že Vám zvolený model bude sedět, Já to bez zkoušky nedám, leda u levnějších kousků. Moc nemusím takové to rádoby nóbl prádlo VS, mojí velikost stejně nemají a ty jejich kouzelné podprsenky se mi moc na holkách nelíbí..

Jo a hlavně, holky s velkými přednostmi říkají, že nemůžou cvičit hopsavé sporty. Mohou, chce to pořádnou sportovní podprsenku. Poděkuje Vám tělo i prsa :-) Navíc, běhat asi taky nechodíte v lodičkách, ale koupíte si sportovní boty, tak proč ne prádlo.

A nakonec, uvidíte tu změnu, krásný dekolt, dost sebejistoty, že Vám nikde nic neleze a navíc přítel bude mít taky určitě radost, že máte krásné prádlo.

P.S. Tohle není propaganda jediného správného obchodu s prádlem na světě, každý si musí najít ten svůj :-)

Pondělní vážení

Tak Vážení, je tu vážení!
Není to žádná sláva, 77,4 kg, ale aspoň něco. Začala jsem nový - již druhý - cyklus na Stobu.

Když se podívám zpětně na ty 4 týdny, nějaký úbytek tam přece jen je :-)
30.4 - 79,7
7.5   - 78,9
14.5 - 77,8
21.5 - 77,4
Ten poslední týden teda žádná sláva, ale to bude tím, že jsem to dost flákala. Celkem tedy 2,3 kg, je to asi tak akorát, ale mě to přijde, že je to neustále to samé číslo :-)

Nyní nějaké fotky. Upozorňuji, že jsem začínala v únoru na 85 kg a jsem relativně vysoká - 180 cm, takže to není zas takový rozdíl. Ale něco málo tam je.
A jelikož nejsem typ cvičícího maniaka, tak to jde pomalu a nejsem zrovna moc zpevněná.

85 kg únor

77.4 kg květen

A moje odměna za první úspěchy, koupila jsem si kraťásky vel. 40 ve Berschce a triko je ze Zary. A taky mám nové boty na vysokém podpatku, jen v nich nikam nedojdu :-)

Sladké ráno

Máte rádi snídaně? Já je miluju!
Vždycky jsem snídala, protože jsem ráno hladová, bez snídaně pro mě nezačíná den.
Když jsem ještě nehubla, snídala jsem většinou pečivo. Teď snídám ovesné kaše.
Je to jednoduchá a velmi rychlá snídaně a má miliony variací.
Mám hrozně ráda ten můj malý ranní rituál, kdy si udělám kaši a ještě si s ní zalezu do postele a brouzdám na internetu. Kočky jsou taky po snídani a válí se mi v posteli :-)

Jak takovou kaši připravit? je to hrozně jednoduché, zabere to dvě minuty a ještě si uděláte i kafe.

1. Nasypeme vločky - já kolem 40g a  zalijeme vodou (já používám studenou, ale lze použít i horkou, tím zkrátíme dobu vaření) nebo mlékem - já poslední dobou sójovým. Vody nebo mléka jak uznáte za vhodné, ale aby vločky byly ponořené  
2. dáme do mikrovlnky na nejvyšší výkon, stačí tak 1,5 minuty
3. hlídáme, aby nám kaše neutekla z misky
4. nakrájíme do kaše co chceme, můžeme přidat jogurt, tvaroh, sušené ovoce, cukr, med, agave sirup, čerstvé ovoce, oříšky, semínka, čokoládu, kakao, skořici,kokos.. Fantazii s meze nekladou
5. chvíli počkáme až kaše vychladne a můžeme jíst :-) Kaši je také připravovat z jiných obilovin, jako pohanka, špalda a já nevím co ještě všechno prodávají.

Tak co, chutná? Nechutná? Já musím říct, že je to mňamka a jí to i chlap :-)

Nákupy jídla

Vždycky jsem milovala nakupování.
Ať jídla, oblečení nebo nábytku. Vlastně čehokoliv. Ale co zažívám tady, to jsou úplné orgie. Hlavně v potravinách.
Předně musím říct, že v podstatě neumím ani slovo španělsky, takže zjistit, co je to či ono je někdy dost bojovka, většinou to zjistím až doma. Teď už je to lepší, člověk se pořád učí.

Ale co se týká sortimentu a čerstvosti, je to prostě jiné. Krásné ovoce a zelenina, maso, mořské potvory a ryby. A to jsem předtím nebydlela v nějakém zapadákově, ale hlavním městě.

Tohle jsou fotky, co jsem udělala někdy během Vánoc. Prostě jako každý správný turista, který vyrazil na západ jsem byla jak Alenka v říši divů. A to je jen supermarket.

Pak tu máme městský trh. Ten má otevřeno každý den asi do dvou hodin, kromě neděle, to je zavřeno všude. Chvíli mi trvalo si na to zvyknout, stejně jako na pauzy o siestě (14-17h), ale člověk si zvykne na všechno. Mají tu skoro vše, ulička ryb a vodní žoužele, ulička masa a poslední je ovozel. V dalších stáncích si koupíte jiné nezbytné věci, jako květiny, něco málo koření, venku stojí prodavači s tím, co jim zrovna doma roste nebo někde ulovili, jako česnek, bylinky, šneci atd..

Trh

I tak mi tu některé věci chybí...

Třeba kysané zelí, které oba milujeme, sice tu je, ale je to v podstatě zahraniční delikatesa, za kterou zaplatíte dost navíc. 

Tvaroh. Našla jsem cosi, co jsem si myslela, že je tvaroh, ale je to spíš krémový sýr. I to co tu mají jako tuhý tvaroh - sýr je něco jako lučina v konzistenci pudinku.

Rohlíky a chleba mi kupodivu nechybí, při dietě jich stejně moc nesmím, ale nikdy jsem nebyla pravověrný mazač a konzument bílého pečiva. Řízky jsem snědla i bez chleba :-)

A co by chybělo z domova Vám? 

Moje hubnutí

Kdysi dávno, je tomu už pár let, jsem byla z dnešního mého pohledu asi docela hezká hubená holka. Tenkrát mi to tak nepřišlo, ale asi to tak bylo. Pak nastaly nějaké změny v životě a já pomalu tloustla. Pomalu, ale jistě. Potom mi to relativně dlouho bylo fuk, akorát babička občas nadhodila nějakou poznámku a k tomu mi vrazila k obědu kachnu a domu dala pekáč buchet. Znáte babičky..

Bylo pár pokusů, kdy jsem se "snažila" tyto tukové zásoby odhodit, jednu dobu jsem dokonce pravidelně navštěvovala místní fitcentrum a našla si kamaráda, se kterým jsem hrála badminton. Když mi začaly být velké kalhoty, milý kamarád si našel jinou - lepší partnerku na tento sport a já zase zlenivěla :-) a byla jsem tam, kde jsem začala.

V listopadu loňského roku jsem dala výpověď v práci a odstěhovala jsem se přes půl Evropy do svého nynějšího domova. Je to tu jiné. Nejsou tu babičky s buchtama, nechodím do kantýny na obědy a svačinky, nemám stres, mám hromadu času sama na sebe. A tak jsem si na konci ledna řekla, že se do toho opřu. Prostudovala jsem hromady článků na internetu a nakonec si vybrala počítání kalorií a sestavování jídelníčku se správným podílem živin. Zaregistrovala jsem se na Stobu a už to jelo.

Začátek nebyl snadný, to co si člověk myslí, že je "dietní" se ukáže jako velký omyl, poskládat si jídlo tak, aby všechny semaforky byly zelené je občas kouzlení se svačinami, kdy plácáte páté přes deváté. Ale funguje to.

K dnešnímu dni mohu hrdě hlásit -8 kg a mínus 8 cm přes boky a bříško. Vždy jsem měla pupík nafouknutý jako balon, toto se změnou stravy záhadně zmizelo. Ještě jednou tolik a budu spokojená :-)

Nechci moc tady psát nějaké svoje "zázračné jídelníčky", spíš občas přihodit recept na něco, co mě zaujalo, nebo nějaký můj hokuspokus.

Život je změna

Jednoho dne člověk dospěje do stádia, kdy si řekne - dost, takhle už to dál nejde. Ať jde o práci, partnerský život, sebe samého. Asi to známe všichni. A pak už je jen na něm, co se svým životem udělá. Já opustila svou rodnou zemi a když už jsem byla v těch změnách, rozhodla jsem se změnit i sama sebe a obrátit svoje dosavadní stravování. A o tom asi bude tenhle blog. O jídle, o životě v cizině, o našich zážitcích. Asi budu psát i trochu zpětně, jelikož natolik zajímavý život, aby se pořád něco zajímavého dělo nemám  :-)

Tak, jdeme na to!